Žijeme v době, kdy…

Zaujal mě dnes ráno @simindr svou stížností na tu hnusnou dobu, ve které žijeme, ale přišlo mi to nějaké neukončené. Dovolil bych si doplnit ještě krátké pokračování inspirované blbou náladou původního blogu:

Žijeme v době, kdy si novináři osobují právo soudit a popravovat kohokoli na základě svých dojmů (pokud za to rovnou nejsou placeni). Kdy je špičkovým politicko-ekonomickým týdeníkem povrchní a senzacechtivý bulvár. Kdy ani veřejnoprávní média netuší, co je to nestrannost. Kdy je „česko-japonský univerzál“ bohužel jedním z nejlepších kandidátů na prezidenta, které tato země dokázala po dvaceti letech relativní svobody vyprodukovat. Kdy za politické přesvědčení můžete přijít o práci, aniž byste cokoli zničili, ale budou vás vynášet do nebes, když z politického přesvědčení poškodíte cizí majetek. Kdy komunisté mají v Parlamentu většinu, ať volby dopadnou jakkoli. Kdy nám EU zakazuje tuzemský rum a pomazánkové máslo, protože by to mohlo zmást spotřebitele, ale podle téže EU je možné prodávat pod stejnou značkou méně kvalitní potraviny, než v sousedních zemích, protože to spotřebitele zmást zcela jistě nemůže. Kdy se v supermarketech běžně prodávají nejen nekvalitní, ale hlavně zkažené potraviny. Kdy EU dotacemi na boj s konkurencí prohlubuje pokřivenost už tak socialismem pokřiveného trhu. Kdy se nesmyslná a neprokázaná obvinění opakují znovu a znovu celé roky, protože prostě toho Klause, co nám tak hrubě šlape na kuří očička naší vlastní malosti, z hloubi duše nesnášíme. Kdy náš vlastní ministr zahraničí bojuje všemi prostředky za omezení naší suverenity. Kdy všelijaká „zelená“ pakáž nejrůznějšími obstrukcemi léta prodlužuje utrpení stovek tisíc lidí. Kdy nelze podporovat nejčistší známý známý zdroj energie, protože nám řekli, že se ho máme bát, zato ničení (cizí) krajiny, (cizího) ovzduší ani (cizích) lidských životů nám vlastně ani tak moc nevadí. Kdy můžete blokovat levý pruh dálnice pomalou jízdou a za to o řidičák nepřijdete, i když to pravidla zakazují. Kdy nevadí, že příjemci sociálních dávek a podpor jsou při volbách v jednoznačném střetu zájmů, ale ministři nesmí podnikat. Kdy se zavře napravivší se právnická fakulta v Plzni, ale na VŠFS si akreditační komise netroufne. Kdy policie šikanuje a buzeruje lidi za drobnosti, kterými nikoho neohrožují ani neomezují, ale nikdy nevyšetří krádež auta nebo mobilu. Kdy se hluboce diskutuje o lidských právech zločinců a násilníků, ale lidská práva slušných lidí nikoho nezajímají. Kdy jsou podmínky pro získání zbraní pro slušné lidi přehnaně obtížné, ale načerno si je může obstarat každý. Kdy oko zlodějky má větší hodnotu, než život jedenáctileté dívky. Kdy „černá svině“ je rasismus, zatímco „bílá svině“ nikoli. Kdy můžete s rasistickými motivy oloupit a dlouhé hodiny týrat a znásilňovat malého kluka, ale zavřou vás maximálně na deset let a vaše jméno budou tajit, zatímco když z neznalosti neoprávněně, leč v dobré víře, založíte firmu a bez jakékoli škody to napravíte, odsoudí vás za to k víc než pěti letům natvrdo. Kdy za běžnou nepozornost a řádově stokorunový dluh můžete přijít o všechno, i když svou chybu napravit chcete, a kdy můžete o všechno přijít, aniž byste kdy cokoli skutečně dlužil. Kdy existuje tisíckrát novelizovaný nepřehledný a nesrozumitelný zákon na každý prd, a proto prakticky není možné normálně žít a žádný zákon nikdy neporušit.

A kdy se najdou lidé, kterým navzdory všemu tomuhle hlavně vadí Agáta Hanychová, Petr Kotvald a Lucie Bílá v televizi… ;)

Jak by měla vypadat špičková špička?

Vyjádřil jsem na Twitteru svůj názor, že (přinejmenším) od nástupu Erika Taberyho do funkce šéfredaktora Respektu kvalita tohoto časopisu upadá. Dokonce jsem v té souvislosti použil slovo bulvár a stojím si za tím, byť uznávám, že Respekt patří mezi bulváry k tomu lepšímu a pana Taberyho jistě aspoň trochu potěší, že v kategorii politicko-ekonomického časopisu se v ČR (nejen) podle mě nenachází nic než bulvár.

Respekt mi bohužel jako abonentovi Respektu pro Kindle neumožňuje přístup do svého webového archivu a já dnes opravdu nemám čas stahovat si znovu jedno po druhém všechna vydání Respektu pro iPad a Kindle, která jsem si kdy četl, a vypisovat si z nich pasáže, které moje příkré hodnocení dokládají, jakkoli tomu pan Tabery nechce věřit. Nechám to s důvěrou na něm – on jistě přístup má – z mých tweetů na toto téma i z následujícího textu by měl celkem přesně tušit, co hledat.

Chtěl bych nicméně stručně odpovědět na otázku & otázku, jak by měl tedy Respekt vypadat, pokud si chce zasloužit hodnocení lepší:

Především by měl podporovat u svých čtenářů mozkovou činnost, zvanou myšlení: Rozviřovat společenskou diskusi, přinášet nové pohledy na aktuální dění, umožňovat a podněcovat polemiku. Dokonce si myslím, že by měl často hrát roli ďáblova advokáta a překládat čtenářům i názory stojící zcela mimo aktuální hlavní názorové směry. Prostě, když to shrnu, Respekt by měl svým čtenářům rozšiřovat obzory. Nikdy by se neměl snížit k prvoplánové propagaci jednoho názoru, jak to teď stále častěji dělává; jeho autoři by se neměli vzájemně plácat po ramenou a notovat si, jak nádherně spolu všichni vzájemně souhlasí. Je jistě možné to bagatelizovat slovy, že „Respekt má názor,“ ale mě nějaký „oficiální“ názor Respektu zajímá jen do určité míry – hlavně chci informace, fakta, a od faktů zřetelně odlišené různé názory, komentáře, pečlivé rozbory, argumenty pro a proti, abych si mohl pokud možno fundovaně vytvořit názor vlastní.

Dál bych si přál, aby Respekt významně posílil možnost internetové diskuse ke svým článkům. Instantní konfrontace autora článku s reakcí čtenářů je užitečná pro obě strany. Jaký by byl problém uvádět na konci každého článku v elektronických verzích URL, odkazující na diskusi k příslušnému článku na webu Respektu a diskusní stránky mít optimalizované na přístup z Kindle/iPadu/iPhone a pod.? Jaký problém by bylo umožnit sdílení odkazu na článek, nebo v případě těch placených na jejich titulek a perex? A proč nejde z iPadové verze ani z Kindle pro iPhone/iPad citovat a citáty rovnou sdílet vč. komentářů na sociálních sítích? Řekl bych, že svou uzavřeností v tomhle Respekt hodně ztrácí – využívat elektronické čtečky jen jako tupá zobrazovací zařízení je to samé, jako když někdo používá textový procesor jako psací stroj. Jde to, jistě, ale je to hloupé. V té souvislosti těžko chápu, jak kdy mohl někdo ocenit aplikaci Respekt pro iPad jinak, než jen ze zdvořilosti.

Kromě toho, co by Respekt dělat měl, jsou tu věci, které dělá, a které se mi hrubě nelíbí. Zejména ony jsou mým hlavním důvodem pro zařazení Respektu mezi bulvární plátky: Přehnané zjednodušování komplexních problémů a až nábožně devótní nutkání za všech okolností kráčet s politickokorektním davem, nevyčnívat a neprovokovat. Pohrdání novinářskou etikou. Nepokrytá politická agitace ve prospěch jakékoli blbosti, pokud ta pochází z EU nebo od TOP09. Zatajování nebo zlehčování poklesků Respektu blízkých politiků. Únik od seriózní argumentace k zesměšňování názorových oponentů. Argumentace ad hominem. Elementární faktické chyby. Tvrdošíjné označování české levicové vlády za pravici. Ubohé vtípky Ivana Lampera, který s velkou dávkou křečovitosti zvládá vpašovat nenáviděného Klause minimálně do každého druhého týdenního přehledu; k tomu bych dodal jen tolik, že jízlivě a nesouvisle popichovat vybrané „oficiálně“ proskribované politiky jen proto, aby si někdo dokázal svoji vtipnost, by v seriózním časopise mělo být naprosto nepřijatelné, stejně jako cokoli jiného, co zavání šikanou.

Dlouhá léta jsem četl Respekt proto, že jsem měl pocit, že mi rozšiřuje obzory. Teď se mi zdá, že se mi je spíš snaží zužovat. Dokonce se mi stává, že nová čísla otevírám jen s krajní nechutí, předem očekávaje, že mě zase něčím naštvou. Pochopitelně mě to nutí uvažovat, zda jsou peníze za předplatné něčeho takového dobrá investice a i když mě to trochu mrzí, celkem jednoznačně mi vychází, že ne. Respekt už kupuji jen z jakési setrvačnosti, ze zvyku, a myslím, že mi to dlouho nevydrží. Jako konzervativní člověk ale své zvyky měním jen nerad, a tak stále doufám, že se Respekt dokáže vrátit na úroveň, ze které vyšel. Přeji mu k tomu hodně štěstí.

Hlasoval jsem pro vstup do EU. Chtěl bych reparát.

Evropskou komisi vede (ex)maoista, většina komisařů jsou (ex)komunisté, zahraniční politiku EU formuluje (naštěstí neschopná) rudá baronka a všechny nás navenek zastupuje úředník s charismatem mokrého hadru. Aby toho nebylo dost, Evropskému parlamentu od minulého týdne šéfuje fašista. Čekali jste něco takového, když jste v roce 2003 hlasovali o vstupu ČR?

Nedávno Evropská unie dosadila nikým nezvolené vlády „odborníků“ v Řecku a Itálii (tomu se v jiných dobách a zemích říká puč) a pro jistotu jsou to právě ti samí „odborníci,“ kteří vysoce odborně spolupracovali na vzniku právě těch problémů, které mají nyní řešit.

V současnosti Evropská unie připravuje mezivládní smlouvu, ve které se členové i nečlenové eurozóny mají zavázat, že pokud se Francie, Německo a Evropská komise shodnou, bude jejich povinností hlasovat ve shodě s nimi. Ve světle tohoto faktu je skutečný účel této smlouvy – totiž obejít britské veto – jen nepodstatným detailem, i když mě vede k zamyšlení nad naivitou těch, kdo nás léta přesvědčovali, že musíme být součástí EU, abychom v ní mohli uplatňovat svůj vliv. Ha ha.

Krásným příkladem starosti evropských elit o blaho všeholidu je i čerstvě podepsaná dohoda ACTA, na jejímž vyjednání se EU aktivně podílela. Pokud jste si toho ještě nevšimli, milí občané, zbystřete. Vy všichni jste právě prostřednictvím naší „pravicové“ vlády podepsali pokoutně vyjednanou dohodu, která zbaví vás i vaše děti velké části osobních svobod, radikálně omezí přístup k informacím a ohrozí dostupnost generických léků i některých zemědělských produktů ve jménu ochrany společností, které neuměly včas přizpůsobit své podnikání novým možnostem a podmínkám. Určitě z toho máte radost.

Další velkou kauzou současnosti je nová, prý autoritářská, maďarská ústava. Nevím dost, abych ji uměl hájit nebo kritizovat, ale vím, že ji schválil demokraticky zvolený parlament velkou většinou hlasů a jen samotný fakt, že ji kritizují lidé tak opovrženíhodní, jako Verhofstadt nebo Schulz, mě nutí připustit si krajně nepravděpodobnou možnost, že Orbán možná dělá občas něco i dobře (přinejmenším když zrovna nevylupuje penzijní fondy).

Evropská demokracie je prostě impozantní. Nikdo se nemůže divit, že její představitelé, sami často nikým nezvoleni, plni spravedlivého hněvu cítí právo kritizovat autoritářské tendence nové maďarské ústavy, americké věznění teroristů na Guantanámu, izraelskou „okupaci“ Gazy nebo českou jadernou energetiku, zatímco se přátelí s lidmi jako Kaddáfí, Abbás, Chavez nebo Castro, aplaudují Obamovi, ať udělá cokoli a ze všeho nejvíc na světě se bojí podat ruku dalajlámovi, protože by tím nasrali nějakého zakomplexovaného čínského mandarína.

Nevím jak vy, ale pro vstup do téhle Evropské unie jsem nehlasoval.

Ne, nemyslím, že je úplně všechno na Evropské unii špatné, její základ (EHS a předchozí dohody) je relativně zdravý. Ale socialismus, který na tom základě budují současné evropské „elity,“ vede přesně tam, odkud jsme se před dvaceti lety dostali. A já tam znovu nechci.

Před časem se v Irsku po mohutné mediální masáži opakovalo referendum o Lisabonské smlouvě, aby se těm blbým Irům umožnilo rozhodnout správně. Přes všechny výhrady to byl vlastně jeden ze světlejších okamžiků nedávné evropské historie, protože jen o pár let dřív se nevyhovující výsledky referend prostě ignorovaly, stejně jako nedávné britské veto. Ostatně opakovaně hlasovat, dokud výsledek Unii nevyhovuje, je v Irsku už taková místní tradice: Smlouvu z Nice ti blbí Irové také schválili až na druhý pokus. Nicméně celá ta šaškárna ve mě vzbuzuje jistou naději: Když mohli své hlasování hned dvakrát opravit oni, proč nedat stejnou šanci i nám, blbým Čechům?

Dnes bych už hlasoval proti.

Státní smutek, aneb svátky hlouposti a pokrytectví

Všechen ten státem organizovaný smutek mi připomíná jen dvě věci: Nostalgickou vzpomnínku, jak jsem kdysi cestou do školy rozverně pokřikoval na kolemjdoucí „Brežněv chcípl“ (byl jsem ještě malej, blbej a nekonečně míň sprostej, než dnes), a pocit studu, kdykoli si představím, co by tomu dnešnímu divadlu řekl Havel sám. Neměl jsem ho rád a nebude mi scházet, protože na můj vkus toho nakonec podělal příliš mnoho, ale věřím, že byl někde uvnitř natolik civilním, neokázalým člověkem, že by se mu příčilo stejně, jako mně. Nemám nic proti vlajkám na půl žerdi, souhlasím, že státní pohřeb je na místě, ale vážně necítím nejmenší potřebu vidět (a co hůř – slyšet) všechny ty „osobnosti,“ z nichž většina Havlovi za jeho života nemohla přijít na jméno, jak se s kamennými ksichty předhánějí v okázalém truchlení.

I to by se dalo nějak přežít, vždyť co je u nás normálnější, než póza a lež (ano, i zde se Havel mýlil, když říkal, že musí zvítězit pravda a láska), co mě ale opravdu nasralo a přimělo psát tenhle autoterapeutický výlev, byl ředitel naší místní ZŠ, který se rozhodl jako výraz nejhlubšího žalu zrušit včerejší vánoční besídku, na kterou se děti, kterým státní smutek opravdu nic neříká, měsíc připravovaly a těšily. Přitom to ani nebyl tak moc důsledek vlastního vlezdoprdelství onoho ředitele, jen strachu z toho, jak by se mu mohli mstít Havlozmrdi na místní radnici, kdyby to neudělal.

Abych to shrnul: Národní divadlo normálně hraje, v Lucerně se má konat cosi jako koncert na Havlovu počest, v hospodách vše funguje jako vždy (i když „oficiálně“ se určitě jen zapíjí žal), i ten Halík se určitě ožere mešním vínem jako každý večer, ale vánoční besídka se musí zarazit, to by byla hrozná neúcta.

Škoda, že se toho Havel nedožil; určitě by všechny ty okázale truchlící poslal do prdele, byť by to určitě uměl říct tak, že by to většina z nich ani nepochopila.

Končím s @RaiffeisenCZ a hledám si novou banku. Poradíte někdo jakou?

Do pomyslného poháru mé trpělivosti dnes dopadly další dvě kapky a pohár přetekl. Nejdřív jsem zjistil, že z iPhone se už přes rb.cz nedostanu na standardní stránky eKonta, ale na nějakou zhůvěřilost, určenou zřejmě ještě pro WAP. Naštěstí přímý přístup na klient[1234].rb.cz stále funguje jak má. Respektive vlastně nefunguje. Zhruba od půl jedné do dvou jsem se dnes marně snažil přihlásit, abych mohl provést celkem urgentní platbu. A dozvěděl jsem se, že se můžu jít vycpat, protože to Raifce nefunguje.

Asi bych to nijak neřešil – přece jen každý má právo na občasný drobný nedostatek; pokud někdo tvrdí, že mu vždy vše za všech okolností funguje, jak má, tak buď lže, nebo nikdy nic neprogramoval. Nicméně dnešní #fail je vyvrcholením dlouholeté neschopnosti Raiffeisenbank zareagovat na podněty zákazníků, na měnící se prostředí na trhu a zajistit služby, odpovídající oprávněným očekáváním klientů. Tak například:

  • Dodnes není možné přímo z eKonta získat elektronickou cestou výpis všech transakcí za určité období ve formátu, který by se dal dále zpracovat (např. v CSV, XML, JSON nebo YAML),
  • aplikace SIM Toolkit, používaná pro autentizaci uživatelů a autorizaci transakcí, nejspíš nikdy neprošla testováním použitelnosti, pokud ano, nebyl na jeho výstup brán zřetel,
  • prohledávání transakcí je navrženo tak mizerně, že jeho autor by si zasloužil viset (musíte si vytvořit tzv. „předmět“, počet předmětů hledání je limitován na max. 30, každému předmětu můžete přiřadit ikonku s písmenkem a hledání se zahájí tak, že zase jinde – na úvodní stránce bankovnictví – najdete mezi devětadvaceti jinými tu správnou ikonku s písmenkem a kliknete na ni; aby toho nebylo dost, ani nemůžete hledat podle popisů transakcí, jen podle čísel účtů a jejich výše),
  • Raiffeisenbank už čtyři roky ignoruje existenci chytrých telefonů a rostoucí nároky uživatelů na jednoduchost, rychlost a přímočarost jejich používání,
  • reakce na cokoli je extrémně pomalá; muset čekat několik sekund (a někdy, třeba dnes, i několik minut) na přihlášení, přepnutí účtu či výstup z prohledávání jednoho účtu, když za stejnou dobu můžu např. s pomocí Google několikrát prohledat skoro celý Internet, mě nijak netěší,
  • a konečně, ať je to také o penězích, úroky na běžných i na spořících účtech jsou, slušně řečeno, směšné, zatímco poplatky nejsou směšné ani trochu.

Tohle má být banka „inspirovaná klienty?“ Tohle je třetí „nejdynamičtější banka roku“? Tohle je bankovnictví, oceněné počtvrté za sebou titulem „účet roku?“ To je výsměch! Dlouhá léta jsem všechny nedostatky víceméně toleroval, ostatně ani jsem neměl moc na vybranou. Nejdřív eBanka neměla konkurenci, pak dlouho byla příslovečným jednookým mezi slepými a zároveň také jediná, která uspokojivě fungovala prakticky v jakémkoli prohlížeči. Bohužel, pod kuratelou Raiffeisenbank se stala také dokladem toho, že nedostatečná konkurence vede nevyhnutelně ke stagnaci. A dnes jsem si řekl, že už to tolerovat nebudu.

Takže, přátelé, hledám novou banku. V optimálním případě bych potřeboval následující (i když vzhledem k tomu, jak moc mě Raifka poslední dobou štve, možná bych něco z toho oželel):

  • přijatelnou úroveň zabezpečení; tj. přihlášení i autorizaci transakcí s pomocí dvoufaktorové autentizace a pokud možno také šifrování komunikace mezi bankou a klientem,
  • účet s podporou více měn, popř. více účtů v různých měnách v rámci jednoho přihlášení do systému,
  • internetovou platební kartu s možností rychlé změny limitu,
  • platební karty automaticky preferující stažení prostředků v měně transakce, mám-li v dané měně na účtě dost peněz, a automatickou konverzi z CZK, pokud dost peněz v měně transakce nemám,
  • možnost snadno přecházet mezi osobním a firemním účtem,
  • možnost požadovat autorizaci transakcí na firemních účtech více osobami, popř. několika částečně se překrývajícími množinami osob,
  • plně funkční mobilní rozhraní (buď webové rozhraní optimalizované pro iPhone nebo aplikaci),
  • snadné a rychlé prohledávání transakcí, vč. možnosti uložit si nelimitovaný počet předdefinovaných hledání,
  • možnost použít vyhledanou platbu jako vzor pro novou platbu
  • a nechci Fio – banka, která se spustila s Paroubkem, moje peníze fakt neuvidí, ani kdyby to znamenalo, že musím zůstat u RB.

Měli byste někdo nějaké doporučení, popř. komentář? Máte někdo zkušenosti s přechodem k jiné bance a s převáděním existujících inkas a trvalých plateb, jak je inzerují některé nové banky? Předem děkuji za rady i za případné retweety.

O svobodě tonoucí v „tolerantním“ davu

Na Twitteru už druhý den zuří jakási podivná davová psychóza. Jeden po druhém se tam lidi připojují k odsuzování, zesměšňování a nadávání ženě, která se provinila jen tím, že se bez řečí nepodřídila převažujícímu názoru na sexuální vzdělávání dětí. A co hůř: Ona nezůstala u hospodských keců, ona si dovolila dát se dohromady s podobně smýšlejícími „nepřizpůsobivými“ občany a zkusit své názory prosadit! A co ještě hůř: Ona s tím dokonce i částečně uspěla!!

Něco podobného česká společnost neodpouští, a to kupodivu ani na Twitteru, kde se (bez nadsázky) schází víceméně její elita. Udivilo mě už jen to, jak lehce se může i na Twitteru stát předmětem odsudku něčí touha svobodně vychovat vlastní děti podle svého vlastního svědomí, ještě víc mě ale udivilo, že se k tomu snížili i někteří z těch, jejichž úsudku si jindy velmi vážím.

Hodně oněch odsudků totiž prokazuje, že jejich autoři vystoupení paní Jochové v Hydeparku buď neviděli vůbec, nebo nedávali pozor. Jistě, Jochová není zkušený demagog, není zvyklá vystupovat před kamerou, byla nervózní, nejistá, párkrát se ošklivě zamotala, bylo vidět, že některé věci nemá úplně promyšlené, ale i když s ní v lecčems nemusím souhlasit (viz disclaimer), to zásadní řekla dobře: Jde o svobodu rodičů vychovávat své děti. Všechno ostatní, kolem čeho se diskuse točila, byly malicherné detaily, popř. věci, které Jochová neřekla, ale moderátor i diváci se tvářili, že ano.

Všichni myslím tak nějak chápou, že paní Jochová nemá patent na rozum, že nemá právo mluvit jim do výchovy jejich dětí – a mají pravdu. Zároveň ale trošku pokrytecky předpokládají, že opačně to tak není, že jejich jedinému správnému názoru podpořenému „odborníky“ a jejich jediné geniální a nezpochybnitelné odborné Příručce se paní Jochová podřídit musí. Kde bychom prý skončili, ptají se, kdyby si ta hrstka náboženských fanatiků dělala co chce. Copak lze dopustit, aby někdo učil děti jen Koránu, posílal je do výcvikových táborů v Afghanistánu nebo jim odpíral informace o lidské sexualitě?

Než na to odpovím, rád bych poznamenal, že paní Jochová svým dětem informace o lidské sexualitě neodpírá. Nezakazuje jim ani masturbaci, kolem kteréžto oblíbené aktivity diváků se zbytečně točila spousta dotazů, byť se zjevně snaží, aby její děti měly dost jiných podnětů, z jejího hlediska prospěšnějších než autoindukované orgasmy. Mimochodem, explicitně to řekla. Neodpírá svým dětem informace o pohlavních chorobách ani o riziku nechtěného těhotenství. Nepředpokládám, že by jim chtěla zamlčet existenci kondomu a potratu, až na to budou dost velké. Snaží se jen bránit tomu, aby o těchto věcech byly informovány někým cizím, pro ni nedůvěryhodným, pro ni nepřijatelnou formou, v souvislostech, které ona chce podat jinak.

Je celkem jedno, jaký pro to má důvod. Ve svobodné společnosti na to musí mít právo. Ve svobodné společnosti totiž primárním úkolem školství není vychovávat Nového Člověka (a není náhodou, že jak víme z historie i současnosti, právě na to kladou stejný důraz nacisti, komunisti, ekologisti i islamisti). Školství má vzdělávat, učit pracovat s informacemi, vyhledávat je, třídit, kriticky je hodnotit, zkoumat, polemizovat s názory jiných lidí, hledat odpovědi – ve zkratce školství má učit lidi poznávat fakta a myslet. Výchova, hodnotový žebříček, náboženské nebo politické přesvědčení, názory na kontroverzní témata, to vše by primárně mělo být věcí rodičů. Samozřejmě, Gaussova křivka platí, nějakých 70-80 % rodičů je tak neschopných, že výchovnou funkci školy jejich děti potřebují. Nicméně právě proto je správné umožnit opt-out těm rodičům, kteří o to stojí.

Ano, některé děti na to doplatí, místo správné techniky masturbace se naučí jen Korán, ale než bych si dovolil určovat, kde leží hranice, za kterou má stát právo odebrat rodičům děti pro (výchovnou) neschopnost a multikulturně uvědoměle tu hranici posunoval a ohýbal, aby se nedotkla vybraných privilegovaných skupin (např. často nevychovaných a nevzdělaných romských dětí), ale aby nutně postihla muslimy, katolíky a jiné náboženské tmáře, to raději žádnou hranici určovat nechci. Raději se spolehnu na to, že většina lidí chce pro své děti to nejlepší a kvůli hrstce úchylů, které by tak jako tak měla zvládnout policie a sociálka, nestojí za to omezovat všechny ostatní.

Disclaimer: Nesouhlasím s Jochovou ani zdaleka ve všem – všeobecné školní vzdělání jistě má zahrnovat i nejrozšířenější známé způsoby rozmnožování živočichů a nebezpečné nemoci (včetně pohlavních) by jeho součástí také měly být. Mohl bych celkem zbytečně pokračovat podrobným výčtem svých názorů na proškolení žáků ZŠ o masturbaci, potratech, pornografii, technikách sexuálního styku, homosexualitě, pedofilii, zoofilii, koprofilii, Islámu, Křesťanství, Bahá’í, komunismu, nacismu, demokracii a spoustě dalších zajímavých a často lehce nechutných témat, ale zbytečně bych se namáhal. Jediné, co je totiž v kontextu vystoupení paní Jochové důležité, je svoboda. A všem by mělo být jedno, zda je to svoboda pro katolíky, nebo kohokoli jiného.

*  *  *

Přílohy

Asi před rokem jsem se přel s několika lidmi o vhodnosti Příručky, resp. její genderové kapitoly, ale kromě Twitlongeru (ze kterého to zmizelo, pročež to přikládám níže) a diskuse s @tracnik​em na Posterousu jsem to nikam jinam nedal. Přečtěte si prosím obojí. Pokud jste se na Příručku ještě neměli čas podívat, třeba vás to k ní přiláká. Možná pak lépe pochopíte, o co Jochové jde.

1) Odpověď na

@Kojot666 @jokr_ @tracnik Hmm, taky jsem si myslel něco o prudérních páprdech… Dokud jsem si tu příručku nepřečetl. Možná byste měli taky. Pokud nemáte čas na celou, tak se prosím soustřeďte na kapitolu 15, Didaktické náměty, od PaedDr. Pavla Petrnouška.

Já v zásadě jsem pro vzdělávání o sexu a Hájek to samozřejmě přehání (i když, mimochodem, na používání nadsázky v diskusi nevidím nic špatného), protože velká část té příručky je celkem ok, ale představa učitelů praktikujících s mými dětmi metody vzdělávání navrhované právě v kapitole 15 mi připadá ohavná a to jsem, co se sexu týče, dost liberální.

Kromě toho, když si najdete čas i na zbytek příručky, zjistíte, že vedle věcí nezpochybnitelných nebo alespoň empiricky podložených se tam jako svaté pravdy prezentují i tvrzení podložená pouze ideologicky (např. co je normální a co je deviace, nebo téměř celá kapitola Genderové aspekty sex. výchovy). Kdo myslí jinak, myslí proti nám… a dál to známe, že, uděláme z něj mašíbla a hlásnou troubu, čímž ho odsoudíme, aniž bychom si namáhali intelekt nějakým studiem, natož pak argumentací.

Ať se vám to líbí, nebo ne, jako že zjevně ne, už jen z vašich reakcí plyne, že Hájek je možná blíž pravdě, než si optimisticky myslíte. Srovnání s Brave New World je sice přehnané, ale že by bylo úplně mimo, to se mi nezdá.

Podle mně je dobře, že někdo pocítil potřebu sexuální vzdělávání ve školách zavést a práci na takové příručce začít. Autoři této příručky se ale uzavřeli ve svém světě a totálně ignorovali menšinové názory na to, co je v rámci této výuky přijatelné. To je mimochodem zvlášť pikantní, když to srovnáte s hned na začátku uvedenými požadavky rovnosti, vzájemné úcty, respektu a prosazování principů názorové snášenlivosti.

Prostě je to jako obvykle, když něco dělá stát: Dobrá myšlenka mizerně implementovaná. Doufám, že příští verze příručky bude lepší a ještě víc doufám, že se každá škola bude moct rozhodnout, co z ní využije a co ne, a zda si třeba nenapíše úplně jinou příručku sama.

A teď se do mně pusťte. Hlásný trouba nějakého panelákového obludária asi bude to nejjemnější, co mohu očekávat, že?

Disclaimer: Nemám rád Hájka. Nejsem katolík. Nejsem ani protestant. Navzdory palčivé touze ani nemám na to být #dalailamer, maximálně tak #davajlama (to když vidím, kolik státu platím daní… za nic). Nejsem politicky korektní. Nejsem kurva. Nejsem učitel (never more!). Nejsem lékař. Nemám nic proti homosexuálům, heterosexuálům, hermafroditům, asexuálům, metrosexuálům, gastrosexuálům ani jiným *sexuálům, monogamním ani polygamním ani rasově ani etnicky rozmanitým svazkům a u filmu Everything You Always Wanted to Know About Sex But Were Afraid to Ask jsem se ohromně bavil a u Monty Python’s The Meaning of Life taky.

2)  A pokud ještě nemáte dost, podívejte se do diskuse s @tracnik​em

Odbory své místo možná mají, stávky ale ne. (komentář ke článku od @SemSuchar)

Myslel jsem si, že odbory jsou přežitkem, ale možná jsem jen ovlivněn tím, že vidím, jak odborářští fýrerové odbory zneužívají k politickému nátlaku. Dobře, po přečtení tohoto článku jsem ochoten váhavě připustit, že odbory mají své místo tam, kde pracují samí poloidioti, neschopní hájit svá zákonná práva před zlým zaměstnavatelem s pomocí soudů sami. Tam je jistě třeba, aby někdo znal práva zaměstnanců a s případnou pomocí soudů je dokázal hájit a tuto roli klidně mohou plnit odbory.

Co ale naprosto odmítám, je vydírání. Stávka není nic jiného, než forma vydírání, a to už do civilizované společnosti ve 21. století skutečně nepatří. Nejde jen o tu úplnou zhovadilost, totiž politické zneužití stávky proti řádně demokraticky zvolené vládě, které za stávku (bez opory v zákoně nebo v Ústavě) vydávají odboráři. Jde o jakoukoli stávku.

Pokud se někomu nelíbí jeho plat nebo pracovní podmínky, které si dojednal se zaměstnavatelem ve své pracovní smlouvě, ať si najde jiné zaměstnání nebo začne sám podnikat. Jít za zaměstnavatelem a říct, hele vole, mně už se nelíbí, co jsem si s tebou dohodl, naval prachy jak já chci, nebo ti tu můj gang způsobí pořádnou škodu, je hnus, hnus a jenom hnus.

Není třeba zákonem zpřesňovat právo na stávku, stejně, jak se prokazuje, odboráři žádné zákony nerespektují. Je třeba odstranit z Listiny základních práv a svobod jakoukoli zmínku o právu na stávku. Nakonec to stejně v zájmu přežití západní civilizace udělají všichni, ale projednou bychom mohli být v čele pokroku my.

 

 

komentář k nemecpetr.blog.respekt.ihned.cz

 

Podporujete odboráře? Dobře si to rozmyslete.

Podporovat odboráře je podobné, jako podporovat komunistický odboj za druhé světové války. Ano, byl to odboj, bojovali s nácky a to se jeví jako obecně záslužná činnost. Jenže je důležitý, proč bojovali - nešlo jim o nějakou svobodu, spravedlnost nebo něco podobnýho, šlo jim jen o to, vystřídat nácky u kormidla a zavést místo jejich sraček svoje vlastní a náležitě si u toho nacpat kapsy.
via dfens-cz.com

I Macháček se občas utne a napíše něco rozumného…

To, že se má rozhodnout bezodkladně, nemusí znamenat okamžitě. Klaus tak nečinil nikdy a nečinil tak nikdy ani jeho předchůdce. S oběma souhlasím, že prezident není pouhý pošťák nebo automat, který se nesmí na nic optat. Existuje navíc právní pohled, který říká, že za odvolaného ministra musí existovat náhrada: někdo musí být vždy pověřen řízením ministerstva.
via respekt.ihned.cz

O politické orientaci

Další regulace trhu situaci nevyřeší – oheň neuhasíme benzínem.

Není třeba regulovat trh, je třeba regulovat stát – a to všemi možnými prostředky.

ODS či TOP09 jsou dnes strany neoliberální, tedy socialistické. Možná by bylo mnohem výstižnější jim začít říkat neosocialistické.

via devian.cz

Kdyby si jen tyhle tři kratičké citáty přečetli všichni ti novináři a politici, co nás tu od rána do večera krmí hovadinama, a kdyby je navíc zvládli i pochopit, byl by to ten nejlepší dáreček k narozeninám, co bych si mohl dnes přát…

U nás nejde o soupeření pravice a levice, liberalismu a socialismu, deregulace a regulace. V českém politickém mainstreamu soupeří socialismus s ještě větším socialismem, regulace s ještě větší regulací, levice s ultralevicí (a kdybych zahrnul do mainstreamu i komunisty, s fašistickou ultralevicí).

Nevím, možná je česká společnost jako celek skutečně tak vypjatě levicová, možná to ani nepůjde změnit, když levice ovládá prakticky celý veřejný prostor a s indoktrinací začíná už u malých dětí, ale když už to tak je, mělo by se to nazývat pravými jmény. Když už tu tak obrovská převaha voličů opakovaně volí levicové strany, bylo by správné, kdyby to také věděli. Možná by se pak ukázalo, že česká společnost zas tak moc vypjatě levicová není.