[Robin Hood] is not remembered as a champion of property, but as a champion of need, not as a defender of the robbed, but as a provider of the poor. He is held to be the first man who assumed a halo of virtue by practicing charity with wealth which he did not own, by giving away goods which he had not produced, by making others pay for the luxury of his pity. He is the man who became a symbol of the idea that need, not achievement, is the source of rights, that we don’t have to produce, only to want, that the earned does not belong to us, but the unearned does. He became a justification for every mediocrity who, unable to make his own living, had demanded the power to dispose of the property of his betters, by proclaiming his willingness to devote his life to his inferiors at the price of robbing his superiors. It is this foulest of creatures – the double-parasite who lives on the sores of the poor and the blood of the rich – whom men have come to regard as the moral idea.”
– Ayn Rand

Na Robina Hooda nemyslíme jako na zastánce majetku, ale zastánce potřeb, ne jako ochránce okrádaných, ale živitele chudých. Je pokládán za prvního člověka s gloriolou ctnosti získanou praktikováním dobročinnosti s pomocí bohatství, které mu nepatřilo, rozdáváním věcí, které nevytvořil, díky tomu, že donutil jiné, aby mu platili za jeho smilování. Je člověkem, který se stal symbolem myšlenky, že nikoli úspěch, ale potřeba je zdrojem práv, že nemusíme tvořit, stačí chtít, že výdělek nepatří nám, ale to, co jsme si nevydělali, ano. Stal se ospravedlněním pro veškerý průměr, který, neschopen vydělat si na své vlastní živobytí, požaduje moc nad majetkem úspěšnějších a slibuje, že zasvětí svůj život chudým za cenu okrádání bohatých. Je to stvoření z nejhnusnějších – dvojitý parazit, který žije z ran chudých a krve bohatých – a kterého lidstvo začalo považovat za morální způsob myšlení.
– Ayn Rand

Když jsem dnes jel s dětmi k lékaři kolem snad tuctu volebních plakátů ČSSD, uvědomil jsem si něco, co mi před tím, jak jsem s nimi dlouho nikde nebyl, vůbec nepřišlo na mysl. Uvědomil jsem si, jak hrozně škodlivá ta stupidní hesla mohou být pro dětskou psychiku.

Mám za to, že podvodná reklamní kampaň ČSSD, které jsme nyní všichni svědky skoro na každém rohu, ohrožuje výchovu dětí ve smyslu trestního zákona a zvažuji proto, že bych měl podat trestní oznámení – ještě nevím, zda na ČSSD, na tu podivnou úchylně se šklebící osobu připomínající Paroubka, která na nás civí z každého toho plakátu, nebo na neznámého pachatele.

Zákon hovoří podle mě docela jasně:

§ 201 Ohrožování výchovy dítěte
(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že
a) svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu,
b) umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život,
…
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

K čemu jinému než k zahálce svádí všechno to plakátové bojování za to, co si každý má zajistit sám! Co by mohlo být nemravnějšího, než svádění k závisti a pocitu, že když něco chci a nemám na to, nemusím si na to vydělat, nemusím se o to nijak snažit, dokonce si to ani nemusím ukrást, stačí si ve volbách zvolit stranu, která slibuje, že bude krást za mě…

Jistě, plakáty jsou cílené na voliče, tedy na osoby starší 18ti let. Nicméně už od základní školy umí většina lidí číst a nevšiml jsem si, že by na plakátech byla nějaká hvězdička a varování, že obsah je přístupný jen plnoletým. Tyto plakáty jsou pro mě obdobou pornografie, ba možná jsou ještě o něco horší – nakonec pornografie si neklade za cíl propagovat životní styl a i kdyby, nemyslím si, že by v ní šlo o závist, zahálku nebo vyvolávání pocitu, že je cokoli v životě zadarmo – na rozdíl od plakátů ČSSD.

Nepřeji si, aby socialisti beztrestně předváděli dětem své nemravnosti; zvlášť pokud je předvádějí i mým dětem. Doufám, že když už jim v zobrazování takových ohavností nebrání vlastní svědomí, tak jim to aspoň velmi rychle zakáže soud.