Zaujal mě dnes ráno @simindr svou stížností na tu hnusnou dobu, ve které žijeme, ale přišlo mi to nějaké neukončené. Dovolil bych si doplnit ještě krátké pokračování inspirované blbou náladou původního blogu:

Žijeme v době, kdy si novináři osobují právo soudit a popravovat kohokoli na základě svých dojmů (pokud za to rovnou nejsou placeni). Kdy je špičkovým politicko-ekonomickým týdeníkem povrchní a senzacechtivý bulvár. Kdy ani veřejnoprávní média netuší, co je to nestrannost. Kdy je „česko-japonský univerzál“ bohužel jedním z nejlepších kandidátů na prezidenta, které tato země dokázala po dvaceti letech relativní svobody vyprodukovat. Kdy za politické přesvědčení můžete přijít o práci, aniž byste cokoli zničili, ale budou vás vynášet do nebes, když z politického přesvědčení poškodíte cizí majetek. Kdy komunisté mají v Parlamentu většinu, ať volby dopadnou jakkoli. Kdy nám EU zakazuje tuzemský rum a pomazánkové máslo, protože by to mohlo zmást spotřebitele, ale podle téže EU je možné prodávat pod stejnou značkou méně kvalitní potraviny, než v sousedních zemích, protože to spotřebitele zmást zcela jistě nemůže. Kdy se v supermarketech běžně prodávají nejen nekvalitní, ale hlavně zkažené potraviny. Kdy EU dotacemi na boj s konkurencí prohlubuje pokřivenost už tak socialismem pokřiveného trhu. Kdy se nesmyslná a neprokázaná obvinění opakují znovu a znovu celé roky, protože prostě toho Klause, co nám tak hrubě šlape na kuří očička naší vlastní malosti, z hloubi duše nesnášíme. Kdy náš vlastní ministr zahraničí bojuje všemi prostředky za omezení naší suverenity. Kdy všelijaká „zelená“ pakáž nejrůznějšími obstrukcemi léta prodlužuje utrpení stovek tisíc lidí. Kdy nelze podporovat nejčistší známý známý zdroj energie, protože nám řekli, že se ho máme bát, zato ničení (cizí) krajiny, (cizího) ovzduší ani (cizích) lidských životů nám vlastně ani tak moc nevadí. Kdy můžete blokovat levý pruh dálnice pomalou jízdou a za to o řidičák nepřijdete, i když to pravidla zakazují. Kdy nevadí, že příjemci sociálních dávek a podpor jsou při volbách v jednoznačném střetu zájmů, ale ministři nesmí podnikat. Kdy se zavře napravivší se právnická fakulta v Plzni, ale na VŠFS si akreditační komise netroufne. Kdy policie šikanuje a buzeruje lidi za drobnosti, kterými nikoho neohrožují ani neomezují, ale nikdy nevyšetří krádež auta nebo mobilu. Kdy se hluboce diskutuje o lidských právech zločinců a násilníků, ale lidská práva slušných lidí nikoho nezajímají. Kdy jsou podmínky pro získání zbraní pro slušné lidi přehnaně obtížné, ale načerno si je může obstarat každý. Kdy oko zlodějky má větší hodnotu, než život jedenáctileté dívky. Kdy „černá svině“ je rasismus, zatímco „bílá svině“ nikoli. Kdy můžete s rasistickými motivy oloupit a dlouhé hodiny týrat a znásilňovat malého kluka, ale zavřou vás maximálně na deset let a vaše jméno budou tajit, zatímco když z neznalosti neoprávněně, leč v dobré víře, založíte firmu a bez jakékoli škody to napravíte, odsoudí vás za to k víc než pěti letům natvrdo. Kdy za běžnou nepozornost a řádově stokorunový dluh můžete přijít o všechno, i když svou chybu napravit chcete, a kdy můžete o všechno přijít, aniž byste kdy cokoli skutečně dlužil. Kdy existuje tisíckrát novelizovaný nepřehledný a nesrozumitelný zákon na každý prd, a proto prakticky není možné normálně žít a žádný zákon nikdy neporušit.

A kdy se najdou lidé, kterým navzdory všemu tomuhle hlavně vadí Agáta Hanychová, Petr Kotvald a Lucie Bílá v televizi… ;)

Vyjádřil jsem na Twitteru svůj názor, že (přinejmenším) od nástupu Erika Taberyho do funkce šéfredaktora Respektu kvalita tohoto časopisu upadá. Dokonce jsem v té souvislosti použil slovo bulvár a stojím si za tím, byť uznávám, že Respekt patří mezi bulváry k tomu lepšímu a pana Taberyho jistě aspoň trochu potěší, že v kategorii politicko-ekonomického časopisu se v ČR (nejen) podle mě nenachází nic než bulvár.

Respekt mi bohužel jako abonentovi Respektu pro Kindle neumožňuje přístup do svého webového archivu a já dnes opravdu nemám čas stahovat si znovu jedno po druhém všechna vydání Respektu pro iPad a Kindle, která jsem si kdy četl, a vypisovat si z nich pasáže, které moje příkré hodnocení dokládají, jakkoli tomu pan Tabery nechce věřit. Nechám to s důvěrou na něm – on jistě přístup má – z mých tweetů na toto téma i z následujícího textu by měl celkem přesně tušit, co hledat.

Chtěl bych nicméně stručně odpovědět na otázku & otázku, jak by měl tedy Respekt vypadat, pokud si chce zasloužit hodnocení lepší:

Především by měl podporovat u svých čtenářů mozkovou činnost, zvanou myšlení: Rozviřovat společenskou diskusi, přinášet nové pohledy na aktuální dění, umožňovat a podněcovat polemiku. Dokonce si myslím, že by měl často hrát roli ďáblova advokáta a překládat čtenářům i názory stojící zcela mimo aktuální hlavní názorové směry. Prostě, když to shrnu, Respekt by měl svým čtenářům rozšiřovat obzory. Nikdy by se neměl snížit k prvoplánové propagaci jednoho názoru, jak to teď stále častěji dělává; jeho autoři by se neměli vzájemně plácat po ramenou a notovat si, jak nádherně spolu všichni vzájemně souhlasí. Je jistě možné to bagatelizovat slovy, že „Respekt má názor,“ ale mě nějaký „oficiální“ názor Respektu zajímá jen do určité míry – hlavně chci informace, fakta, a od faktů zřetelně odlišené různé názory, komentáře, pečlivé rozbory, argumenty pro a proti, abych si mohl pokud možno fundovaně vytvořit názor vlastní.

Dál bych si přál, aby Respekt významně posílil možnost internetové diskuse ke svým článkům. Instantní konfrontace autora článku s reakcí čtenářů je užitečná pro obě strany. Jaký by byl problém uvádět na konci každého článku v elektronických verzích URL, odkazující na diskusi k příslušnému článku na webu Respektu a diskusní stránky mít optimalizované na přístup z Kindle/iPadu/iPhone a pod.? Jaký problém by bylo umožnit sdílení odkazu na článek, nebo v případě těch placených na jejich titulek a perex? A proč nejde z iPadové verze ani z Kindle pro iPhone/iPad citovat a citáty rovnou sdílet vč. komentářů na sociálních sítích? Řekl bych, že svou uzavřeností v tomhle Respekt hodně ztrácí – využívat elektronické čtečky jen jako tupá zobrazovací zařízení je to samé, jako když někdo používá textový procesor jako psací stroj. Jde to, jistě, ale je to hloupé. V té souvislosti těžko chápu, jak kdy mohl někdo ocenit aplikaci Respekt pro iPad jinak, než jen ze zdvořilosti.

Kromě toho, co by Respekt dělat měl, jsou tu věci, které dělá, a které se mi hrubě nelíbí. Zejména ony jsou mým hlavním důvodem pro zařazení Respektu mezi bulvární plátky: Přehnané zjednodušování komplexních problémů a až nábožně devótní nutkání za všech okolností kráčet s politickokorektním davem, nevyčnívat a neprovokovat. Pohrdání novinářskou etikou. Nepokrytá politická agitace ve prospěch jakékoli blbosti, pokud ta pochází z EU nebo od TOP09. Zatajování nebo zlehčování poklesků Respektu blízkých politiků. Únik od seriózní argumentace k zesměšňování názorových oponentů. Argumentace ad hominem. Elementární faktické chyby. Tvrdošíjné označování české levicové vlády za pravici. Ubohé vtípky Ivana Lampera, který s velkou dávkou křečovitosti zvládá vpašovat nenáviděného Klause minimálně do každého druhého týdenního přehledu; k tomu bych dodal jen tolik, že jízlivě a nesouvisle popichovat vybrané „oficiálně“ proskribované politiky jen proto, aby si někdo dokázal svoji vtipnost, by v seriózním časopise mělo být naprosto nepřijatelné, stejně jako cokoli jiného, co zavání šikanou.

Dlouhá léta jsem četl Respekt proto, že jsem měl pocit, že mi rozšiřuje obzory. Teď se mi zdá, že se mi je spíš snaží zužovat. Dokonce se mi stává, že nová čísla otevírám jen s krajní nechutí, předem očekávaje, že mě zase něčím naštvou. Pochopitelně mě to nutí uvažovat, zda jsou peníze za předplatné něčeho takového dobrá investice a i když mě to trochu mrzí, celkem jednoznačně mi vychází, že ne. Respekt už kupuji jen z jakési setrvačnosti, ze zvyku, a myslím, že mi to dlouho nevydrží. Jako konzervativní člověk ale své zvyky měním jen nerad, a tak stále doufám, že se Respekt dokáže vrátit na úroveň, ze které vyšel. Přeji mu k tomu hodně štěstí.