Levice to má jednoduché – míří převážně na jednodušší voliče, může používat jednoduchá hesla a nemusí si dělat starosti s logikou, pravdivostí nebo hlubšími souvislostmi. Cílová skupina se ničím takovým nezabývá; dělá jim potíže i jen přeslabikovat nadpis v Blesku (tuhle jsem viděl jednoho takového v TV, jak se snaží; i můj domácí prvňáček čte líp) a zajímá je v podstatě pouze přítomnost.

Proč by je mělo vzrušovat nějaké zadlužení, když nejde o jejich vlastních deset tisíc u lichváře za rohem v jejich ulici? Nakonec, Paroubek přece říkal, že tydlety státní dluhy se neplatí. Těmhle lidem nejde vysvětlit, jak to Jyrka skutečně myslel – a i kdyby to někdo zkusil, tak stejně nepochopí, že inflace je jen skrytá forma zdanění, která se dotkne nejvíc právě jich samotných.

Když se Jyrka rozohní nad tím, jak rychle získá peníze pro svoje almužen chtivé voličstvo, tihle lidé nebudou chápat, že aby ČEZ vydělal na ty svoje ohromný zisky, tak nejdřív musí ty peníze vydělat mimo jiné právě na nich a už vůbec si nevšimnou, že třináctý důchod dostanou jen jeden a ve výši sotva pětiny svého normálního důchodu. Vidí jen to slovo – důchod. A k tomu třináctý. Nevysvětlíte jim, že už teď u nás máme progresivní daně z příjmů, když Jyrka říká, že je teprve zavede, ani že je Jyrka ve skutečnosti hodlá změnit jen kosmeticky, aby se jejich závist napapala a přitom se vyšší zdanění nedotklo především samotného Jyříka ani jeho soudruhů.

Pravice to na druhé straně má o hodně těžší – volí ji lidé v průměru o hodně inteligentnější a vzdělanější, kteří se snadno naštvou, když jejich oblíbená pravicová strana začne v předvolebním rauši zkoušet kupovat voliče po vzoru levice. Zároveň ale pravice potřebuje nějak oslovit právě i ty jednodušší voliče, kteří myslí jen na přítomnost a jakákoli hlubší myšlenka jim hlavou prolétne bez znatelného zpomalení, takže si jí ani nestihnou všimnout. Úplatek se jako nejlepší způsob získání jejich pozornosti přímo nabízí, to ano, ale ten přece smí beztrestně používat jen levice.

Když se k tomu přidá fakt, že většina pravicových politiků dělá politiku jen proto, že by se jinak neuživili zdaleka tak dobře (tím chci říct, že sami nejsou nějak extra inteligentní), vychází mi z toho, že ve volbách prakticky nemají šanci. Znovu a znovu se celých dvacet let relativní svobody ukazuje, že u nás pravice nemůže vládnout. (Malá odbočka: ODS není pravice. KDU-ČSL není pravice. KDS ani  ODA nebyla pravice. Unie svobody nebyla pravice. Zelení rozhodně nejsou ani trochu pravice. Děkuji za pozornost.)

Co s tím? Problém vnímání pravicového voliče velmi pěkně to formuloval Marek Picha ve své reakci na video Zelenky, Issové a Mádla: „Nechci krátkou vazbu mezi cool mládím a pravicovostí, chci zdůraznění vazby mezi rozumem a pravicovosti.“ Jenže to nefunguje. Jednoduchoušové to nepochopí rozumu nemaje, pro ostatní je to zbytečné, ti to dávno vědí.

Proto jsem po zralé úvaze shledal, že ono zmíněné slavné virální video je navzdory – a vlastně také díky – své vulgárnosti a naivní argumentaci přelomové. Ono totiž jako první je tak jednoduché, že má šanci zaujmout i mentálně průměrné spoluobčany, je krátké, takže ho dokážou vstřebat a ty argumenty, ač formálně i obsahově pokulhávají a doprovází je zbytečná vulgarita, mají velkou výhodu snadné srozumitelnosti. Ono totiž to video, a to je ten zásadní přelom, používá tradiční levicové metody pro pravicový marketing.

Není divu, že levice se proti autorům toho videa neuvěřitelným způsobem sjednotila. Odsuzují je verbálně, soudit je chtějí za „podněcování nenávisti,“ internetem se šíří návody jak nabonzovat video pro jeho „nevhodný obsah,“ prostě celá levice se sešikovala jako jeden muž (vzor Džugašvili) a bije do nich ze všech stran. Zjevně je jim jasné, že se někomu podařilo vniknout na jejich území, použít jejich vlastní metody proti nim. To je prostě muselo rozžhavit do běla.

Málokdo se totiž poslední dobou pozastaví nad tím, že levice běžně lže, zjednodušuje, vkládá na billboardech do úst ostatních politiků nesmyslné výroky, které z těch úst nikdy nezazněly. Nikomu nepřipadá divné, že Jandák je vulgární, Paroubek pokrytec, lhář a asi i rasista, nebo že takylhář Rath vykrádá krajský rozpočet za účelem vlastní sebepropagace. Ovšem těžko by někdo něco podobného odpustil Nečasovi nebo Topolánkovi. Každý „ví,“ že Čunek je zloděj, protože prý nějak vypral půl miliónu, zato Vlček sice pomohl čórnout ze státní pokladny 25 mega, v pytlíku si nezákonně předával milión a ještě to i přiznal, ale to všechno byla jen drobná chyba, která by nic neznamenala, kdyby uměl trochu líp lhát. Grossova miliónová půjčka od strýčka Vika i zázračně získaných 80 miliónů za akcie koupené na dluh už také nikoho nezajímají a Kakaový ředitel Bob Kraus se znovu celý těší, jak to ve Sněmovně všem zase namele. Kavanův alkohol za volantem, statisíce zapomenuté v jeho trezoru a Srbovy „zděděné“ peníze v krabici od bot i objednávka nájemného vraha  jsou zřejmě dávno zapomenuty, Kočkování po restauracích i jinde s balíky tisícikorun a pistolemi po kapsách nikoho nezajímá. Kauza Gripenů, Pandurů, vytunelování ČSA … má cenu psát dál?

Nechci se nijak zastávat lidí, jako je Čunek, ať jsou na kterékoli straně politického spektra. Snažím se jen připomenout dvojí metr, používaný jak levicovými politiky, tak i novináři, kteří jako by očekávali od pravice jakýsi vysoce morální standard chování, zatímco buranství levice je pro ně tak normální, že si ho v podstatě už ani nevšímají.

To video se mi proto přes všechny své chyby líbí, protože tento dvojí metr docela dobře odmaskovalo a spoustě lidí dalo závažný námět k přemýšlení. Mě přivedlo k závěru (který už jistě někdo vymyslel přede mnou), že vedle seriózní argumentace à la Nečas, která může tak nějak běžet na pozadí, je nutné mít souvislou strategii takové argumentace, která pokud možno příliš neurazí pravicového voliče a zároveň bude srozumitelná i průměrnému levičákovi. To znamená velmi jednoduché až hloupé argumenty, po formální stránce využití aliterace a jednoduchých rýmů, pokud možno zapojit jemně lechtivé vtipkování, moc se nepárat s logikou a když, tak ji zjednodušit až úplně do blba. Vyhýbat se vulgárním vtípkům, protože na ty se levičákům snadno útočí. Maximálně jedna krátká věta nebo úderný slogan, ne delší než tweet. Žádná cizí slova. A čistě pro jistotu drobným písmem upozornění pro inteligentního voliče: Tento slogan není určen nám! Tenhle je pro NĚ!

Už vás něco napadlo? Pište prosím do komentářů :)

Dobře si pamatuji okamžik, kdy jsem měl poprvé možnost svobodně volit. Jak nádherné, vznešené, významné mi to připadalo – navzdory ošuntělé třídě základky a zatvrzele vyhlížející volební komisi. Pocit výjimečnosti toho okamžiku se postupně vytratil. Dnes je pro mě účast ve volbách něčím běžným, obyčejným, co se tak tak stihne mezi nákupem a cestou na chalupu. Přesto jeden aspekt voleb zůstává celá ta léta stejný: Pocit zodpovědnosti za správný výběr.

Necítím zodpovědnost jen vůči sobě. Jak jednoduché by bylo volit jen pro svůj vlastní prospěch. Každý přece ví, že nejvíc dostane vod toho Jánošíka s bradavicí, on přece říká, že sebere bohatým, co si nakradli a rozdá to chudině. (Třináctej důchod bude, dědo, a taky prej budou levnější rohlíky a prejt!) Jenže mně to nedá a snažím se myslet i na ostatní – na ty, kdo přijdou o práci, protože Jánošík obere jejich zaměstnavatele. Komu banky seberou bydlení, když najednou nebude mít na splátky hypotéky. Kdo nebude moct vzít děti na chalupu, protože najednou nebude mít na benzín. Jako rodič myslím na budoucnost svých dětí – a nejen svých. Jak budou žít? Jakým právem je ten Jánošík chce všechny zatížit obrovským dluhem ještě dřív, než vůbec budou mít volební právo? Proč by právě ony měly jednou zatáhnout jeho excesy?

Stručně řečeno, Jánošíka já volit nemůžu a pevně věřím, že s výjimkou těch nejotrlejších sobců, spolustranických oportunistů, totálních asociálů a úplných prosťáčků ho nemůže volit vlastně nikdo, kdo si chce zachovat sebeúctu.

Jenže on kupodivu má své voliče. Má jich hodně a přesto, pokud mi to někdo ze studu netají, žádného z nich osobně neznám. Nebudu se tu pokrytecky divit, jak je to možné, to myslím vím, spíš bych rád pochopil, jak je možné, že je jich tolik.

Nedokázal bych se nestydět programově okrádat své spoluobčany. Není na světě nic, co by mě dokázalo přimět, abych jakkoli ublížil dětem, ať už svým, nebo cizím. Přesto tu je obrovská masa voličů, která to s klidem a bezmyšlenkovitě udělá a já se snažím pochopit proč. Zkouším hledat polehčující okolnosti, zkouším myslet jako oni, zkouším si představit sebe, jak bych žil jejich život. Zkouším si představit člověka, kterému vidina takzvaného třináctého důchodu ve výši dvou tisíc korun a nějakých drobných tak totálně zatemní zrak, že půjde a toho Jánošíka nechá, aby je pro něj ukradl jeho dětem a vnoučatům… Člověka, který s klidem vykrádá peníze z cizích kapes a necítí přitom žádné výčitky svědomí… Někoho, komu je líto dát jednou za čas třicet korun jako spoluúčast na ochraně vlastního zdraví, ale klidně vyhodí denně trojnásobek za cigarety a chlast, kterým si to zdraví ničí… Ne, nejde mi to. Nemám tak dobrou představivost.

Přemýšlím dál. Když je prakticky nemožné volit s čistým svědomím odpudivý zlodějský a korupční program ostentativně jánošíkovské ČSSD, co se zaměřit přímo na Jánošíka? Mohl by mi imponovat tolik, že bych zapomněl na svědomí, děti i vnuky a volil ho jen proto, jaký je to pašák? No a zas s tím mám problém. Snad kdybych byl holka, nebo aspoň homosexuál, mohl bych ocenit jeho drsnou mužnost, pronikavý hlas, zamlžený pohled, roztomilou bradavičku, mastný vlas a ňadra dmoucí. Nejsem ani jedno, takže se musím zaměřit na jiné kvality. Mohla by mi imponovat rozhodnost, s jakou mění své názory o 180° podle aktuálního směru, kterým se nese momentální zápach veřejného mínění? Nebo fekální nadávání rafinovaně maskované za přeřeknutí? Nebo nevybíravé hodnocení tloušťky ženy, která přinejmenším není ani tak tlustá, jako on sám? Hmm, tak tohle taky nefunguje.

Zkusím to přes spolupracovníky. Ne nadarmo se říká, že schopného politika poznáte podle toho, jakými spolupracovníky se obklopí. Tak koho tu máme. Rath? Hmm, nic moc: Lháři a pokrytci se mi hnusí, šašci mě můžou občas pobavit, ale určitě mi neimponují. Tvrdík? To je ten, co rozhodně odcházel a neodcházel a zas odcházel z funkce ministra války? Ten expert, co během pár měsíců prakticky zničil hospodaření Českých Aerolinií? Ten pán umí pěkně držet deštník nad hlavou svého vůdce, ale to mi taky nestačí. Co Dimun, to by mohla být trefa – mladý, dynamický, názorově pevně zakotven v socialistické ideologii – dokud mu nepřijde výhodnější znovu převléct kabát. Hmm, tak taky nic. To Bohuš Sobotka, to je jiná káva. Mladý, prý vzdělaný, perspektivní, loajální, populární, rovnátka už odložil, jen tedy s těmi penězi to nezvládl – nezdaněné poslanecké náhrady použil na zakoupení skromného bytečku za pouhých 7 miliónů. Ale pozor, on je neukradl, jen je přerozdělil! Tak ani tudy cesta nevede…

Přiznám to, jsem v koncích. Úpěnlivě jsem se snažil najít v programu ČSSD a pak i na jejích představitelích alespoň něco pozitivního a kdybych měl popsat vše, co jsem pro to udělal, tento elaborát by narostl do velikosti malého románu. Hledal jsem něco, cokoli, co by bylo hodno obdivu, co by mi aspoň trochu imponovalo. Nebo alespoň něco, s čím by se dalo prostě jen souhlasit, něco rozumného, co by skutečně mohlo zlepšit situaci chudých lidí, těch, jejichž zájmy ČSSD prý hájí. Nečekal jsem, že by se objevilo něco tak významně pozitivního, že bych je mohl volit i já – to opravdu nepovažuji za možné. Chtěl jsem jen najít alespoň něco, co by mi umožnilo pochopit, proč jim tolik jiných lidí dá svůj hlas – a nepodařilo se mi to. Moje zhnusení z této strany dosáhlo prakticky stejné úrovně, jako ze stran komunistických a nacistických – dnešní ČSSD se od nich v podstatě neliší, jen místo likvidace třídních nebo rasových nepřátel má v programu závist (a nenávist) ke každému, kdo je bohatší, než její cílový volič. Všechno ostatní je stejné. Pevnou rukou vládnoucí vůdce Paroubek, stranický ministr propagandy Rath, odborový gauleiter Štěch, lidově bodrý soudruh Škromach i generální tajemník Sobotka s lidskou tváří, všichni jako by z oka vypadli svým nacistickým a komunistickým vzorům. A tak se znovu ptám: Jak může někdo tyto lidi obdivovat, podporovat a volit?

Je to tím, že volba sama už se stala něčím tak nesnesitelně lehkým, že o tom lidé nepřemýšlí a stejně jako v samoobsluze sáhnou pokaždé po stejném produktu, po stejné značce, jakou kupují odjakživa? Je to proto, že programy už nikdo nečte a levicoví voliči se nechají nakonec nejvíc ovlivnit jen latentním pocitem závisti k úspěšnějším? Je jejich závist – a nenávist – tak velká, že jim nevadí ani ty nejkřiklavější ohavnosti, které jejich vůdcové provedou, ať je to rozvod s již ne dost reprezentativní manželkou, nepokryté využívání novomanželčina těhotenství ve volební kampani, účelové měnění názoru o 180° nebo dohody, které druhý den neplatí? Nestačí, že Paroubek sám prohlásil závist (prý na rozdíl od nenávisti, jako by jedno nevedlo k druhému) za přijatelnou emoci a že vší silou své kampaně sází na to, že právě závist ho vynese do premiérského křesla? Libují si snad voliči ČSSD v závisti? Je jim příjemné neustále počítat, o kolik má jejich soused větší dům, zahradu, auto, chalupu? Zaměstnává to natolik jejich mozky, že jim nevadí absurdita nesplnitelných slibů, ani to, že ze všech jistot a prosperity už zbyla jen jistota růstu zadlužení?

Myslím, že veškeré uvažování nikam nevede, když pozoruji, že nejsem schopen napsat v odstavci jedinou větu, která by nekončila otazníkem…

Děkuji všem, kdo jste dočetli až sem. Napište mi komentář, pokud si myslíte, že odpovědi znáte. A pokud právě Vy patříte k těm, kdo chtějí volit ČSSD, zamyslete se, zda skutečně můžete brát svou, a nejen svou, budoucnost na tak lehkou váhu. Zamyslete se, zda je skutečně ve vašem zájmu volit stranu, která staví svou budoucnost na existenci co největšího počtu chudých, frustrovaných, závistivých a nevzdělaných voličů. Copak Vy se nechcete mít lépe?