Ivan Klíma také pěkně ukazuje, že věřit v komunismus po Leninovi, Stalinovi i Brežněvovi je stejné zvěrstvo jako věřit v nacismus po Osvětimi. Přečetl jsem spoustu zasvěcených úvah, jak se nacismus liší od komunismu, jak je nacismus bytostně cizí evropskému duchu (blabla), ale komunismus je prý dědicem ideálů Francouzské revoluce a jeho ideály posedlým zakladatelům šlo o rozšíření lidské svobody, ale všechny tyto fráze blednou při precizním srovnání podstaty nacistické a komunistické totality, které provedl I. Klíma, a to nejen teoreticky, ale i popisem tragických epizod ze života své rodiny, a k jeho úvahám i životním zkušenostem se chce jen dodat: "Po ovoci poznáte je." A ovoce tisícileté Hitlerovy říše i tábora míru je červivé na stejných místech nejen při pohledu na výsledky uskutečňování ráje na zemi, ale i ve spiscích potrhlých otců zakladatelů.

Tohle je tak dobře napsáno, že by byla škoda, kdyby to zůstalo jen v komentáři na Goodreads…