Levice to má jednoduché – míří převážně na jednodušší voliče, může používat jednoduchá hesla a nemusí si dělat starosti s logikou, pravdivostí nebo hlubšími souvislostmi. Cílová skupina se ničím takovým nezabývá; dělá jim potíže i jen přeslabikovat nadpis v Blesku (tuhle jsem viděl jednoho takového v TV, jak se snaží; i můj domácí prvňáček čte líp) a zajímá je v podstatě pouze přítomnost.

Proč by je mělo vzrušovat nějaké zadlužení, když nejde o jejich vlastních deset tisíc u lichváře za rohem v jejich ulici? Nakonec, Paroubek přece říkal, že tydlety státní dluhy se neplatí. Těmhle lidem nejde vysvětlit, jak to Jyrka skutečně myslel – a i kdyby to někdo zkusil, tak stejně nepochopí, že inflace je jen skrytá forma zdanění, která se dotkne nejvíc právě jich samotných.

Když se Jyrka rozohní nad tím, jak rychle získá peníze pro svoje almužen chtivé voličstvo, tihle lidé nebudou chápat, že aby ČEZ vydělal na ty svoje ohromný zisky, tak nejdřív musí ty peníze vydělat mimo jiné právě na nich a už vůbec si nevšimnou, že třináctý důchod dostanou jen jeden a ve výši sotva pětiny svého normálního důchodu. Vidí jen to slovo – důchod. A k tomu třináctý. Nevysvětlíte jim, že už teď u nás máme progresivní daně z příjmů, když Jyrka říká, že je teprve zavede, ani že je Jyrka ve skutečnosti hodlá změnit jen kosmeticky, aby se jejich závist napapala a přitom se vyšší zdanění nedotklo především samotného Jyříka ani jeho soudruhů.

Pravice to na druhé straně má o hodně těžší – volí ji lidé v průměru o hodně inteligentnější a vzdělanější, kteří se snadno naštvou, když jejich oblíbená pravicová strana začne v předvolebním rauši zkoušet kupovat voliče po vzoru levice. Zároveň ale pravice potřebuje nějak oslovit právě i ty jednodušší voliče, kteří myslí jen na přítomnost a jakákoli hlubší myšlenka jim hlavou prolétne bez znatelného zpomalení, takže si jí ani nestihnou všimnout. Úplatek se jako nejlepší způsob získání jejich pozornosti přímo nabízí, to ano, ale ten přece smí beztrestně používat jen levice.

Když se k tomu přidá fakt, že většina pravicových politiků dělá politiku jen proto, že by se jinak neuživili zdaleka tak dobře (tím chci říct, že sami nejsou nějak extra inteligentní), vychází mi z toho, že ve volbách prakticky nemají šanci. Znovu a znovu se celých dvacet let relativní svobody ukazuje, že u nás pravice nemůže vládnout. (Malá odbočka: ODS není pravice. KDU-ČSL není pravice. KDS ani  ODA nebyla pravice. Unie svobody nebyla pravice. Zelení rozhodně nejsou ani trochu pravice. Děkuji za pozornost.)

Co s tím? Problém vnímání pravicového voliče velmi pěkně to formuloval Marek Picha ve své reakci na video Zelenky, Issové a Mádla: „Nechci krátkou vazbu mezi cool mládím a pravicovostí, chci zdůraznění vazby mezi rozumem a pravicovosti.“ Jenže to nefunguje. Jednoduchoušové to nepochopí rozumu nemaje, pro ostatní je to zbytečné, ti to dávno vědí.

Proto jsem po zralé úvaze shledal, že ono zmíněné slavné virální video je navzdory – a vlastně také díky – své vulgárnosti a naivní argumentaci přelomové. Ono totiž jako první je tak jednoduché, že má šanci zaujmout i mentálně průměrné spoluobčany, je krátké, takže ho dokážou vstřebat a ty argumenty, ač formálně i obsahově pokulhávají a doprovází je zbytečná vulgarita, mají velkou výhodu snadné srozumitelnosti. Ono totiž to video, a to je ten zásadní přelom, používá tradiční levicové metody pro pravicový marketing.

Není divu, že levice se proti autorům toho videa neuvěřitelným způsobem sjednotila. Odsuzují je verbálně, soudit je chtějí za „podněcování nenávisti,“ internetem se šíří návody jak nabonzovat video pro jeho „nevhodný obsah,“ prostě celá levice se sešikovala jako jeden muž (vzor Džugašvili) a bije do nich ze všech stran. Zjevně je jim jasné, že se někomu podařilo vniknout na jejich území, použít jejich vlastní metody proti nim. To je prostě muselo rozžhavit do běla.

Málokdo se totiž poslední dobou pozastaví nad tím, že levice běžně lže, zjednodušuje, vkládá na billboardech do úst ostatních politiků nesmyslné výroky, které z těch úst nikdy nezazněly. Nikomu nepřipadá divné, že Jandák je vulgární, Paroubek pokrytec, lhář a asi i rasista, nebo že takylhář Rath vykrádá krajský rozpočet za účelem vlastní sebepropagace. Ovšem těžko by někdo něco podobného odpustil Nečasovi nebo Topolánkovi. Každý „ví,“ že Čunek je zloděj, protože prý nějak vypral půl miliónu, zato Vlček sice pomohl čórnout ze státní pokladny 25 mega, v pytlíku si nezákonně předával milión a ještě to i přiznal, ale to všechno byla jen drobná chyba, která by nic neznamenala, kdyby uměl trochu líp lhát. Grossova miliónová půjčka od strýčka Vika i zázračně získaných 80 miliónů za akcie koupené na dluh už také nikoho nezajímají a Kakaový ředitel Bob Kraus se znovu celý těší, jak to ve Sněmovně všem zase namele. Kavanův alkohol za volantem, statisíce zapomenuté v jeho trezoru a Srbovy „zděděné“ peníze v krabici od bot i objednávka nájemného vraha  jsou zřejmě dávno zapomenuty, Kočkování po restauracích i jinde s balíky tisícikorun a pistolemi po kapsách nikoho nezajímá. Kauza Gripenů, Pandurů, vytunelování ČSA … má cenu psát dál?

Nechci se nijak zastávat lidí, jako je Čunek, ať jsou na kterékoli straně politického spektra. Snažím se jen připomenout dvojí metr, používaný jak levicovými politiky, tak i novináři, kteří jako by očekávali od pravice jakýsi vysoce morální standard chování, zatímco buranství levice je pro ně tak normální, že si ho v podstatě už ani nevšímají.

To video se mi proto přes všechny své chyby líbí, protože tento dvojí metr docela dobře odmaskovalo a spoustě lidí dalo závažný námět k přemýšlení. Mě přivedlo k závěru (který už jistě někdo vymyslel přede mnou), že vedle seriózní argumentace à la Nečas, která může tak nějak běžet na pozadí, je nutné mít souvislou strategii takové argumentace, která pokud možno příliš neurazí pravicového voliče a zároveň bude srozumitelná i průměrnému levičákovi. To znamená velmi jednoduché až hloupé argumenty, po formální stránce využití aliterace a jednoduchých rýmů, pokud možno zapojit jemně lechtivé vtipkování, moc se nepárat s logikou a když, tak ji zjednodušit až úplně do blba. Vyhýbat se vulgárním vtípkům, protože na ty se levičákům snadno útočí. Maximálně jedna krátká věta nebo úderný slogan, ne delší než tweet. Žádná cizí slova. A čistě pro jistotu drobným písmem upozornění pro inteligentního voliče: Tento slogan není určen nám! Tenhle je pro NĚ!

Už vás něco napadlo? Pište prosím do komentářů :)